Stoparuv pruvodce po galaxii (dil 1. kapitola 5.)
9. 5. 2006
-----------------------------------------------------------------
5. kapitola
Na Prostenika Vogona Jelce nebyl zrovna pěkný pohled, dokonce ani pro Vogony. Vysoký dóm
jeho nosu se klenul nad nízkým prasečím čelem. Tmavě zelená, jakoby gumová kůže byla dost
tlustá na to, aby mohl hrát složitou htu vysoké politiky ve vogonské státní službě, a hrát ji dobře,
a dostatečně nepromokavá, aby umožnila přežívat libovolně dlouho v hloubkách až do tří set
metrů bez jakýchkoliv následků.
Ne že by se snad někdy chodil koupat. Jeho náročný časový rozvrh mu to nedovoloval. Byl
takový, jaký byl, protože před bilióny let Vogoni poprvé vylezli z líně se převalujících pravěkých
moří planety Vogsféry, leželi na panenském pobřeží a lapali po dechu. A když na ně toho rána
dopadly první paprsky zářivého mladého slunce Vogsol, snad se na ně vývojové síly v tu chvíli
vykašlaly, znechuceně se odvrátily a celý rod odepsaly jako ošklívý a nešťastný omyl. Vogoni
se dál nevyvíjeli - neměli prostě přežít.
Skutečnost, že přesto přežili, nejspíš slouží ke cti zarputilé, tupohlavé umíněnosti techto
stvoření. Vývoj? řekli si. Kdo ho potřebuje? A bez toho, co jim příroda odepřela, se jednoduše
obešli, až do doby, než byli schopni napravit závažnější anatomické nedostatky chirurgií.
A přírodní síly zatím na planetě Vogsféře pracovaly přesčas, jako by chtěly napravit svůj
někdejší přehmat. Stvořily hbité, zářivě lesklé kraby, jako posázené drahými kameny, které
Vogoni pojídali poté, co jim krunýře rozbili železnými palicemi, vysoké vznosné stromy dech
beroucí štíhlosti a barvy, které Vogoni káceli a na nichž si pekli krabí maso, elegantní, gazelám
podobná stvoření s hebkou srstí a vlahýma očima, která Vogoni chytali a na kterých seděli. Jako
dopravní prostředek tato stvoření nebyla k ničemu, protože jezdce okamžitě shazovala, ale
Vogoni na nich stejně seděli.
A tak na planetě Vogsféře míjela nešťastná tisíciletí, až náhle její obyvatelé objevili principy
mezihvězdných letů. Během několika krátkých vogoroků se všichni do jednoho přestěhovali do
hvězdokupy Megabrantis, politického centra Galaxie, a nyní jsou nesmírně mocnou páteří
Galaktické státní správy. Pokusili se získat vzdělání a pokusili se nabýt i jistého stylu a uhlazeného
vystupování, ale jinak se moderní Vogoni liší jen velmi málo od svých primitivních předků.
Každoročně importují ze své planety dvacet sedm tisíc hbitých, zářivě lesklých krabů jako
posázených drahými kameny a za nočních flámů tráví mnohé šťastné chvíle tím, že do nich mlátí
železnými palicemi.
Prostenik Vogon Jelc byl značně typický Vogon, protože byl skrznaskrz zlý. A navíc neměl rád
stopaře.
Někde v těsné tmavé kabině, ukryté hluboko v útrobách vlajkové lodi Prostenika Vogona Jelce,
nervózně vzplála zápalka. Její majitel sice nebyl Vogon, ale věděl o nich všechno, a měl proto na
nervozitu právo. Byl to Ford Prefect.* Roznlážel se po kabině, ale moc toho neviděl. Třepotavý
plamínek roztančil podivně obludné stíny, ale jinak bylo všude ticho. Vydechl sotva slyšitelné
poděkování Dentrassiovi. Dentrassiové jsou národ rozjívených gurmánů, divoká, ale docela
příjemná cháska. Vogoni je v poslední době s oblibou zaměstnávají jako kuchyňský personál
na svých dálkových lodích, pod striktní podmínkou, že si budou zásadně hledět svého.
To se Dantrassiům náramně zamlouvá, protože mají sice rádi vogonské peníze, jednu z
nejtvrdších měn ve vesmíru, ale Vogoni samotní se jim hnusí. Jediný Vogon, jakého Dentrassi
rád vidí, je naštvaný Vogon.
Téhle drobné informaci vděčil Ford za to, že z něj teď nebyl obláček vodíku, ozónu a kysličníku
uhelnatého.
Zaslechl slabé zasténání. Ve světle zápalky uviděl postavu zhroucenou na podlaze. Začínala se
trochu vrtět. Chvatně zhasil zápalku, zalovil v kapse, a když našel, co hledal, vytáhl to. Dřepl si
na zem. Postava se znovu zavrtěla.
" ""Koupil jsem buráky,"" řekl Ford Prefect."
Arthur Dent se zavrtěl, znovu zasténal a nesouvisle cosi
* Původní jméno Forda Prefecta je vyslovitelné jen v obskurním betelgeuzském dialektu, který
zanikl při Velkém hrungozhroucení gal. (sid.) r. 03758, které smetlo všechny staré Praxibetelské
osady na Betelgeuze sedm. Fordův otec, jako jediný z celé planety, přežil katastrofu nějakou
podivnou náhodou, kterou nikdy nebyl s to uspokojivě vysvětlit. Celá epizoda je zahalena
tajemstvím - vlastně se nikdy nikdo nedozvěděl, co je to Hrung a proč si vybral ke zhroucení
zrovna Betelgeuze sedm. Fordův otec, velkoryse přehlížející podezření, které na něj zákonitě
muselo padnout, se přestěhoval na Betelgeuze pět, aby se stal Fordovým otcem i strýčkem. Na
památku své již vyhynulé rasy mu dal jméno ve starobylém praxibetelském jazyce.
Protože se Ford nikdy nenaučil vyslovit své původní jméno, jaho otec nakonec zemřel hanbou,
což je v některých částech Galaxie dosud smrtelná nemoc. Ve škole mu spolužáci přezdívali Ix,
"což v jazyce Betelgeuze pět znamená ""chlapec, který neumí uspokojivě vysvětlit, co je to Hrung,"
"ani proč si vybral ke zhroucení zrovna Betelgeuze sedm""."
zamumlal.
" ""Na, vem si,"" naléhal Ford a zachrastil sáčkem. ""Jestlis absolvoval přenos hmoty paprskem"
"poprvé, tak jsi nejspíš ztratil dost soli i bílkovin. To pivo, cos vypil, mělo trochu zmírnit účinky."""
" ""Grrrr...,"" řekl Arthur Dent. Otevřel oči. ""Je tu tma."""
" ""Ano,"" přisvědčil Ford Prefect, ""je tu tma."""
" ""Není tu světlo,"" řekl Arthur Dent, ""je tu tma, není tu světlo."""
Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále
opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej,
vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jsitou
teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim
ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé
nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou
a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád. Nikdy ho ale nepřestala trápit ta strašlivá
spousta věcí, o kterých nemají ani tušení.
" ""Ano,"" souhlasil s Arthurem, ""není tu světlo."" Nasypal mu trochu buráků. ""Jak se cítíš?"" zeptal"
se.
" ""Asi jako vojenská akademie. Připadá mi, že mašíruju po kouskách jako o přehlídce."" Ve tmě"
"Arthur neviděl, jak na něj Ford tupě zírá. ""Kdybych se tě zeptal, kde to ksakru jsme, myslíš, že"
"bych litoval?"" řekl chabě."
" Ford se zvedl. ""Jsme v bezpečí,"" ujistil ho."
" ""To je fajn."""
" ""Jsme v kabině jedné z kosmických lodí Vogonské stavební flotily."""
" ""Aha,"" řekl Arthur, ""to bude zřejmě nějaký okrajový význam slova bezpečí, který neznám."""
Ford rozškrtl další zápalku a společně pátrali po vypínači. Obludné stíny se znovu roztančily.
Arthur se vyškrábl na nohy a zkoumavě se ohmatával. Zdálo se mu, že se kolem něj houfují
ohyzdné stíny, vzduch houstl zatuchlými pachy, které se mu vkrádaly do plic, aniž prozradily
svou totožnost, a tiché, rozčilující hučení mu bránilo v soustředění.
" Zlehka se otřásl: ""Jak jsme se sem dostali?"""
" ""Chytili jsme stopa."""
" ""Cože?"" vyjekl Arthur. ""Chceš snad říct, že jsme prostě zamávali a nějaká vyvalená zelená"
příšera vykoukla a řekla 'Nazdar, kámoši, tak si naskočte, můžu vás vzít až k Basingstokeskému
"objezdu?'"""
" ""No,"" řekl Ford, ""až na to, že místo palce jsme zamávali elektronickým sub-eta vysílačem, a ten"
"objezd je šest světelných let odtud u Barnardovy hvězdy, jsi to víceméně vystihl."""
" ""A co ta vyvalená příšera?"""
" ""Je skutečně zelená."""
" ""Fajn, kdy můžu jít domů?"""
" ""Nemůžeš."" Ford nahmátl vypínač."
" ""Zakryj si oči,"" řekl a rozsvítil."
To, co uviděli, překvapilo i jeho.
" ""Propánakrále,"" málem zaječel Arthur, ""copak jsme doopravdy v létajícím talíři?"""
Prostenik Vogon Jelc vlekl své šeredné zelené tělo po velitelském můstku. Jako vždycky po
demolici obydlených planet cítil jakési neurčité podráždění. Přál si, aby k němu někdo přišel, a
řekl, že to nebylo správné, aby ho pak mohl seřvat a spravit si náladu. Ztěžka si kecl na své
velitelské sedadlo a zadoufal, že se pod ním rozvalí a poskytne mu tak důvod, aby si mohl
pořádně zazuřit. Křeslo však jenom naříkavě zavrzalo.
" ""Vypadni!"" zařval na mladého vogonského vojína, který právě vstoupil na velitelský můstek."
Voják se zřejmou úlevou poslechl. Byl rád, že zrovna on nebude muset podat hlášení, které před
chvílí zachytili. Byla to oficiální zpráva, sdělující z vládní výzkumné základny na planetě
Damogran, že právě seznámili veřejnost s novým, senzačním druhem pohonu pro kosmické lodi.
Od této chvíle byly všechny hyperprostorové expresní dálnice zbytečné.
Další dveře se nehlučně otevřely. Tentokrát však vogonský kapitán nezačal řvát. Dveře totiž
vedly do kuchyně, kde mu Dentrassiové připravovali jídlo. Něco k snědku by docela uvítal.
Obrovité chlupaté stvoření s jídelním tácem v rukou a s maniakálním šklebem na tváři vhopkalo
dovnitř.
Prostenik Vogon Jelc se zaradoval. Dobře věděl, že kdykoli se nějaký Dentrassi tváří tak
samolibě a spokojeně, znamená to, že se na lodi děje něco, kvůli čemu si bude moct pěkně
zazuřit.
Ford a Arthur se překvapeně rozhlíželi.
" ""Tak co tomu říkáš?"" zeptal se Ford."
" ""Moc čisto tu není, že?"""
Ford se zamračil na špinavé matrace, neumyté šálky a neidentifikovatelné kusy zasmrádlého
spodního prádla, které se povalovaly všude po přeplněné kabině.
" ""To víš, je to pracovní loď,"" řekl Ford. ""Tohle je ložnice Dentrassiů."""
" ""Říkal jsi přece, že se jmenují Vogoni, nebo tak nějak."""
" ""Jasně,"" souhlasil Ford. ""Vogoni loď řídí, Dentrassiové jsou kuchaři. Ti nás vzali na palubu."""
" ""Mám v tom trochu zmatek."""
" ""Počkej, něco ti ukážu."" Ford usedl na jednu z matrací a začal štrachat v brašně. Arthur nejprve"
do matrace nervózně šťouchl, pak se také posadil. Netušil, že celkem nemá proč být nervózní.
Všechny matrace vypěstované v močálech planety Zety Škůrodravé byly před použitím vždy
důkladně zabity a usušeny. Případy obživnutí jsou skutečně velmi řídké.
Ford podal Arthurovi knihu.
" ""Co je to?"" zeptal se Arthur."
" ""Stopařův průvodce po Galaxii. Elektronická kniha. Řekne ti cokoliv o čemkoliv. To je její"
"poslání."""
Arthur ji nervózně obracel v rukou:
" ""Obálka se mi líbí. NEPROPADEJTE PANICE. To je první užitečná a srozumitelná věc, co jsem"
"za dnešek slyšel."""
" ""Ukážu ti, jak to funguje,"" navrhl Ford. Vyškubl knihu Arthurovi, který ji držel, jako by to byl"
čtrnáct dní mrtvý skřivánek, a vytáhl ji z obalu.
" ""Když zmáčkneš tenhle knoflík, obrazovka se rozsvítí a naskočí obsah."""
Malá obrazovka, asi desetkrát osm centimetrů, zazářila. Míhala se po ní světélkující písmena.
" ""Chceš vědět něco o Vogonech, tak tedy naprogramujeme tohle heslo."" Dotkl se prsty dalších"
"tlačítek. ""Tak. Tady to máme."""
Vogonské stavební flotily, zaplálo zeleně na obrazovce. Ford stiskl velký červený knoflík pod
obrazovkou a slova se na ní začala odvíjet. Zároveň také kniha počala zvolené heslo klidným,
tichým, uměřeným hlasem recitovat:
" ""Vogonské stavební flotily. Co dělat, chcete-li stopnout Vogona? Pustit to z hlavy. Je to jedna"
z nejnepříjemněších ras v Galaxii - nejsou ani tak zlí, ajko nevlídní, byrokratičtí, panovační a
bezcitní. Nehnuli by prstem ani pro vlasní babičku, kdyby ji chtěla spolknout žravá Blátotlačka
z Traalu, pokud by neměli písemný příkaz, vyhotovený s dvěma kopiemi, poslaný shora, odeslaný
zpět, vrácený k doplnění, archivovaný, ztracený, nalezený, podrobený průzkumu veřejného
mínění, znovu ztracený, tři měsíce kompostovaný a nakonec přeměněný v rašelinu na podpal.
Nejlepší způsob, jak vymáčknout z Vogona drink, je vrazit mu prst do krku, a nejlepší způsob,
jak ho rozčilit, je předhodit jeho babičku žravé Blátotlačce z Traalu.
" V žádném případě nenechte Vogona, aby vám recitoval poezii."""
" Arthur zamžikal: ""To je ale divná kniha. Jak jsme se sem tedy dostali?"""
" ""To je právě to. Dneska už je vlastně zastaralá."" Ford zasunul knihu zpět do obalu. ""Já totiž"
dělám terénní výzkum pro Nové revidované vydání. A jedna z věcí, které mám za úkol zpracovat,
"je informace o tom, že Vogoni teď zaměstnávají Dentrassijské kuchaře. Moc užitečná skulinka."""
" Arthurova tvář nabyla bolestného výrazu. ""Kdo jsou zase ti Dentrassiové?"""
" ""Bezvadní kluci. Jsou to skutečně nejlepší kuchaři a nejlepší barmani a na všechno ostatní"
kašlou. Vždycky berou stopaře, jadnak proto, že mají rádi společnost, ale hlavně vědí, že tím
naštvou Vogony. Právě tyhle věci musíš vědět, pokus jsi chudý stopař a pokoušíš se shlédnout
"divy Vesmíru za míň než třicet altairských dolarů denně. No, a to je moje práce. Dobrý, co?"""
Arthur se tvářil jako ztracenec.
" ""To je úžasné,"" řekl a zamračil se na jednu matraci."
" ""Naneštěstí jsem uvízl na Zemi mnohem déle, než jsem měl v úmyslu,"" vyprávěl Ford. ""Chtěl"
"jsem se zdržet týden, a zůstal jsem patnáct let."""
" ""Ale jak ses tam vůbec dostal?"""
" ""Jednoduše, svezl mě jeden vtipálek."""
" ""Vtipálek?"""
" ""Jo."""
" ""Jaký vtipálek?"""
Vtipálci jsou obvykle bohatí hošíci, co nemají nic na práci. Křižují vesmírem a pátrají po
"planetách, které dosud nenavázaly kontakt s jinými civilizacemi, a pak je straší."""
" ""Straší?"" Arthurovi začalo připadat, že se mu Ford schválně snaží zamotat hlavu."
" ""Jo, straší. Vyhlídnou si nějaké odlehlé místo, kde žije jen málo lidí, a pak přistanou přímo před"
nějakým nic netušícím chudákem, kterému nikdy nikdo neuvěří, poskakují před ním s praštěnými
"anténkami na hlavě legračně pípají. Dost dětinská zábava."" Ford se natáhl na matraci s rukama"
za hlavou. Tvářil se odporně samolibě.
" ""Forde,"" nedal se odbýt Arthur. ""Možná ti to bude připadat jako hloupá otázka, ale co tady"
"vlastně dělám?"""
" ""Víš přece,"" řekl Ford. ""Zachránil jsem tě ze Země."""
" ""A co se stalo se Zemí?"""
" ""Hm. Byla demolována."""
" ""Opravdu?"" V Arthurově hlase nebyla otázka."
" ""Ano. Prostě se vypařila do vesmíru."""
" ""Víš, trochu mě to mrzí."""
Ford se pro sebe zamračil. Zdálo se, že tu myšlenku převaluje v hlavě.
" ""Ano, chápu,"" řekl nakonec."
" ""On to chápe!"" Arthur skoro křičel. ""On to chápe!"""
Ford vyskočil.
" ""Dívej se na knihu!"" zasyčel naléhavě."
" ""Cože?"""
" ""NEPROPADEJ PANICE."""
" ""Já nepropadám."""
" ""Ale propadáš."""
" ""No dobře, tak propadám. A co jiného mám dělat?"""
" ""Prostě cestovat se mnou a bavit se. Galaxie za to stojí. Budeš potřebovat tuhle rybičku do"
"ucha."""
" ""Prosím?"" zeptal se Arthur a domníval se, že ze sebe vyloudil docela zdvořilý tón."
Ford mu podával skleněnou nádobku, v níž sebou zcela nepochybně mrskala malá žlutá rybka.
Arthur jen zamžikal. Toužil po něčem jednoduchém a známém, čeho by se mohl zachytit. Byl by
se cítil docela v bezpečí, kdyby tu kromě dentrassijských spoďárů, hromad matrací ze Zety
Škůrodravé a Betelgeuzana nabízejícího mu žlutou rybičku, aby si ji strčil do ucha, zahlédl
alespoň jeden malý balíček kukuřičných vloček. Ale neviděl ho. Neměl ani trochu pocit bezpečí.
Z ničeho nic na ně najednou vyrazil hlasitý rámus, jehož zdroj nedokázal identifikovat. Leknutí
mu vzalo dech. Znělo to, jako když se někdo pokouší kloktat a přitom odráží útoky smečky vlků.
" ""Pššt!"" udělal Ford. ""Poslouchej, mohlo by to být důležité."""
" ""Dů... důležité?"""
" ""To je vogonský kapitán. Hlásí něco domácím rozhlasem."""
" ""Chceš říct, že takhle mluví Vogoni?"""
" ""Poslouchej!"""
" ""Ale já vogonsky neumím!"""
" ""Nemusíš nic umět. Strč si tuhle rybku do ucha."" Ford mu bleskovým pohybem připlácl dlaň"
na ucho. Arthur pocítil lehkou nevolnost, jak mu rybka vklouzla hluboko do sluchového aparátu.
Zděšeně zalapal po dechu a pokusil se zašťourat v uchu. Pak ale vyvalil oči údivem. To, co slyšel,
se dalo přirovnat k pocitu člověka, jenž se dívá na černou siluetu dvou tváří, a najednou zjistí, že
je to vlastně obrázek bílé svíčky. Nebo když se houf barevných teček na papíru náhle složí v
číslici šest, což znamená, že váš optik vám předloží pěkně mastný účet za nové brýle.
Uvědomoval si, že to, co slyší, je stále ono chrochtavé vytí, jenže teď nějakým záhadným
způsobem nabylo podoby dokonale srozumitelné angličtiny.
Slyšel asi tohle:
5. kapitola
Na Prostenika Vogona Jelce nebyl zrovna pěkný pohled, dokonce ani pro Vogony. Vysoký dóm
jeho nosu se klenul nad nízkým prasečím čelem. Tmavě zelená, jakoby gumová kůže byla dost
tlustá na to, aby mohl hrát složitou htu vysoké politiky ve vogonské státní službě, a hrát ji dobře,
a dostatečně nepromokavá, aby umožnila přežívat libovolně dlouho v hloubkách až do tří set
metrů bez jakýchkoliv následků.
Ne že by se snad někdy chodil koupat. Jeho náročný časový rozvrh mu to nedovoloval. Byl
takový, jaký byl, protože před bilióny let Vogoni poprvé vylezli z líně se převalujících pravěkých
moří planety Vogsféry, leželi na panenském pobřeží a lapali po dechu. A když na ně toho rána
dopadly první paprsky zářivého mladého slunce Vogsol, snad se na ně vývojové síly v tu chvíli
vykašlaly, znechuceně se odvrátily a celý rod odepsaly jako ošklívý a nešťastný omyl. Vogoni
se dál nevyvíjeli - neměli prostě přežít.
Skutečnost, že přesto přežili, nejspíš slouží ke cti zarputilé, tupohlavé umíněnosti techto
stvoření. Vývoj? řekli si. Kdo ho potřebuje? A bez toho, co jim příroda odepřela, se jednoduše
obešli, až do doby, než byli schopni napravit závažnější anatomické nedostatky chirurgií.
A přírodní síly zatím na planetě Vogsféře pracovaly přesčas, jako by chtěly napravit svůj
někdejší přehmat. Stvořily hbité, zářivě lesklé kraby, jako posázené drahými kameny, které
Vogoni pojídali poté, co jim krunýře rozbili železnými palicemi, vysoké vznosné stromy dech
beroucí štíhlosti a barvy, které Vogoni káceli a na nichž si pekli krabí maso, elegantní, gazelám
podobná stvoření s hebkou srstí a vlahýma očima, která Vogoni chytali a na kterých seděli. Jako
dopravní prostředek tato stvoření nebyla k ničemu, protože jezdce okamžitě shazovala, ale
Vogoni na nich stejně seděli.
A tak na planetě Vogsféře míjela nešťastná tisíciletí, až náhle její obyvatelé objevili principy
mezihvězdných letů. Během několika krátkých vogoroků se všichni do jednoho přestěhovali do
hvězdokupy Megabrantis, politického centra Galaxie, a nyní jsou nesmírně mocnou páteří
Galaktické státní správy. Pokusili se získat vzdělání a pokusili se nabýt i jistého stylu a uhlazeného
vystupování, ale jinak se moderní Vogoni liší jen velmi málo od svých primitivních předků.
Každoročně importují ze své planety dvacet sedm tisíc hbitých, zářivě lesklých krabů jako
posázených drahými kameny a za nočních flámů tráví mnohé šťastné chvíle tím, že do nich mlátí
železnými palicemi.
Prostenik Vogon Jelc byl značně typický Vogon, protože byl skrznaskrz zlý. A navíc neměl rád
stopaře.
Někde v těsné tmavé kabině, ukryté hluboko v útrobách vlajkové lodi Prostenika Vogona Jelce,
nervózně vzplála zápalka. Její majitel sice nebyl Vogon, ale věděl o nich všechno, a měl proto na
nervozitu právo. Byl to Ford Prefect.* Roznlážel se po kabině, ale moc toho neviděl. Třepotavý
plamínek roztančil podivně obludné stíny, ale jinak bylo všude ticho. Vydechl sotva slyšitelné
poděkování Dentrassiovi. Dentrassiové jsou národ rozjívených gurmánů, divoká, ale docela
příjemná cháska. Vogoni je v poslední době s oblibou zaměstnávají jako kuchyňský personál
na svých dálkových lodích, pod striktní podmínkou, že si budou zásadně hledět svého.
To se Dantrassiům náramně zamlouvá, protože mají sice rádi vogonské peníze, jednu z
nejtvrdších měn ve vesmíru, ale Vogoni samotní se jim hnusí. Jediný Vogon, jakého Dentrassi
rád vidí, je naštvaný Vogon.
Téhle drobné informaci vděčil Ford za to, že z něj teď nebyl obláček vodíku, ozónu a kysličníku
uhelnatého.
Zaslechl slabé zasténání. Ve světle zápalky uviděl postavu zhroucenou na podlaze. Začínala se
trochu vrtět. Chvatně zhasil zápalku, zalovil v kapse, a když našel, co hledal, vytáhl to. Dřepl si
na zem. Postava se znovu zavrtěla.
" ""Koupil jsem buráky,"" řekl Ford Prefect."
Arthur Dent se zavrtěl, znovu zasténal a nesouvisle cosi
* Původní jméno Forda Prefecta je vyslovitelné jen v obskurním betelgeuzském dialektu, který
zanikl při Velkém hrungozhroucení gal. (sid.) r. 03758, které smetlo všechny staré Praxibetelské
osady na Betelgeuze sedm. Fordův otec, jako jediný z celé planety, přežil katastrofu nějakou
podivnou náhodou, kterou nikdy nebyl s to uspokojivě vysvětlit. Celá epizoda je zahalena
tajemstvím - vlastně se nikdy nikdo nedozvěděl, co je to Hrung a proč si vybral ke zhroucení
zrovna Betelgeuze sedm. Fordův otec, velkoryse přehlížející podezření, které na něj zákonitě
muselo padnout, se přestěhoval na Betelgeuze pět, aby se stal Fordovým otcem i strýčkem. Na
památku své již vyhynulé rasy mu dal jméno ve starobylém praxibetelském jazyce.
Protože se Ford nikdy nenaučil vyslovit své původní jméno, jaho otec nakonec zemřel hanbou,
což je v některých částech Galaxie dosud smrtelná nemoc. Ve škole mu spolužáci přezdívali Ix,
"což v jazyce Betelgeuze pět znamená ""chlapec, který neumí uspokojivě vysvětlit, co je to Hrung,"
"ani proč si vybral ke zhroucení zrovna Betelgeuze sedm""."
zamumlal.
" ""Na, vem si,"" naléhal Ford a zachrastil sáčkem. ""Jestlis absolvoval přenos hmoty paprskem"
"poprvé, tak jsi nejspíš ztratil dost soli i bílkovin. To pivo, cos vypil, mělo trochu zmírnit účinky."""
" ""Grrrr...,"" řekl Arthur Dent. Otevřel oči. ""Je tu tma."""
" ""Ano,"" přisvědčil Ford Prefect, ""je tu tma."""
" ""Není tu světlo,"" řekl Arthur Dent, ""je tu tma, není tu světlo."""
Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále
opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej,
vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jsitou
teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim
ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé
nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou
a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád. Nikdy ho ale nepřestala trápit ta strašlivá
spousta věcí, o kterých nemají ani tušení.
" ""Ano,"" souhlasil s Arthurem, ""není tu světlo."" Nasypal mu trochu buráků. ""Jak se cítíš?"" zeptal"
se.
" ""Asi jako vojenská akademie. Připadá mi, že mašíruju po kouskách jako o přehlídce."" Ve tmě"
"Arthur neviděl, jak na něj Ford tupě zírá. ""Kdybych se tě zeptal, kde to ksakru jsme, myslíš, že"
"bych litoval?"" řekl chabě."
" Ford se zvedl. ""Jsme v bezpečí,"" ujistil ho."
" ""To je fajn."""
" ""Jsme v kabině jedné z kosmických lodí Vogonské stavební flotily."""
" ""Aha,"" řekl Arthur, ""to bude zřejmě nějaký okrajový význam slova bezpečí, který neznám."""
Ford rozškrtl další zápalku a společně pátrali po vypínači. Obludné stíny se znovu roztančily.
Arthur se vyškrábl na nohy a zkoumavě se ohmatával. Zdálo se mu, že se kolem něj houfují
ohyzdné stíny, vzduch houstl zatuchlými pachy, které se mu vkrádaly do plic, aniž prozradily
svou totožnost, a tiché, rozčilující hučení mu bránilo v soustředění.
" Zlehka se otřásl: ""Jak jsme se sem dostali?"""
" ""Chytili jsme stopa."""
" ""Cože?"" vyjekl Arthur. ""Chceš snad říct, že jsme prostě zamávali a nějaká vyvalená zelená"
příšera vykoukla a řekla 'Nazdar, kámoši, tak si naskočte, můžu vás vzít až k Basingstokeskému
"objezdu?'"""
" ""No,"" řekl Ford, ""až na to, že místo palce jsme zamávali elektronickým sub-eta vysílačem, a ten"
"objezd je šest světelných let odtud u Barnardovy hvězdy, jsi to víceméně vystihl."""
" ""A co ta vyvalená příšera?"""
" ""Je skutečně zelená."""
" ""Fajn, kdy můžu jít domů?"""
" ""Nemůžeš."" Ford nahmátl vypínač."
" ""Zakryj si oči,"" řekl a rozsvítil."
To, co uviděli, překvapilo i jeho.
" ""Propánakrále,"" málem zaječel Arthur, ""copak jsme doopravdy v létajícím talíři?"""
Prostenik Vogon Jelc vlekl své šeredné zelené tělo po velitelském můstku. Jako vždycky po
demolici obydlených planet cítil jakési neurčité podráždění. Přál si, aby k němu někdo přišel, a
řekl, že to nebylo správné, aby ho pak mohl seřvat a spravit si náladu. Ztěžka si kecl na své
velitelské sedadlo a zadoufal, že se pod ním rozvalí a poskytne mu tak důvod, aby si mohl
pořádně zazuřit. Křeslo však jenom naříkavě zavrzalo.
" ""Vypadni!"" zařval na mladého vogonského vojína, který právě vstoupil na velitelský můstek."
Voják se zřejmou úlevou poslechl. Byl rád, že zrovna on nebude muset podat hlášení, které před
chvílí zachytili. Byla to oficiální zpráva, sdělující z vládní výzkumné základny na planetě
Damogran, že právě seznámili veřejnost s novým, senzačním druhem pohonu pro kosmické lodi.
Od této chvíle byly všechny hyperprostorové expresní dálnice zbytečné.
Další dveře se nehlučně otevřely. Tentokrát však vogonský kapitán nezačal řvát. Dveře totiž
vedly do kuchyně, kde mu Dentrassiové připravovali jídlo. Něco k snědku by docela uvítal.
Obrovité chlupaté stvoření s jídelním tácem v rukou a s maniakálním šklebem na tváři vhopkalo
dovnitř.
Prostenik Vogon Jelc se zaradoval. Dobře věděl, že kdykoli se nějaký Dentrassi tváří tak
samolibě a spokojeně, znamená to, že se na lodi děje něco, kvůli čemu si bude moct pěkně
zazuřit.
Ford a Arthur se překvapeně rozhlíželi.
" ""Tak co tomu říkáš?"" zeptal se Ford."
" ""Moc čisto tu není, že?"""
Ford se zamračil na špinavé matrace, neumyté šálky a neidentifikovatelné kusy zasmrádlého
spodního prádla, které se povalovaly všude po přeplněné kabině.
" ""To víš, je to pracovní loď,"" řekl Ford. ""Tohle je ložnice Dentrassiů."""
" ""Říkal jsi přece, že se jmenují Vogoni, nebo tak nějak."""
" ""Jasně,"" souhlasil Ford. ""Vogoni loď řídí, Dentrassiové jsou kuchaři. Ti nás vzali na palubu."""
" ""Mám v tom trochu zmatek."""
" ""Počkej, něco ti ukážu."" Ford usedl na jednu z matrací a začal štrachat v brašně. Arthur nejprve"
do matrace nervózně šťouchl, pak se také posadil. Netušil, že celkem nemá proč být nervózní.
Všechny matrace vypěstované v močálech planety Zety Škůrodravé byly před použitím vždy
důkladně zabity a usušeny. Případy obživnutí jsou skutečně velmi řídké.
Ford podal Arthurovi knihu.
" ""Co je to?"" zeptal se Arthur."
" ""Stopařův průvodce po Galaxii. Elektronická kniha. Řekne ti cokoliv o čemkoliv. To je její"
"poslání."""
Arthur ji nervózně obracel v rukou:
" ""Obálka se mi líbí. NEPROPADEJTE PANICE. To je první užitečná a srozumitelná věc, co jsem"
"za dnešek slyšel."""
" ""Ukážu ti, jak to funguje,"" navrhl Ford. Vyškubl knihu Arthurovi, který ji držel, jako by to byl"
čtrnáct dní mrtvý skřivánek, a vytáhl ji z obalu.
" ""Když zmáčkneš tenhle knoflík, obrazovka se rozsvítí a naskočí obsah."""
Malá obrazovka, asi desetkrát osm centimetrů, zazářila. Míhala se po ní světélkující písmena.
" ""Chceš vědět něco o Vogonech, tak tedy naprogramujeme tohle heslo."" Dotkl se prsty dalších"
"tlačítek. ""Tak. Tady to máme."""
Vogonské stavební flotily, zaplálo zeleně na obrazovce. Ford stiskl velký červený knoflík pod
obrazovkou a slova se na ní začala odvíjet. Zároveň také kniha počala zvolené heslo klidným,
tichým, uměřeným hlasem recitovat:
" ""Vogonské stavební flotily. Co dělat, chcete-li stopnout Vogona? Pustit to z hlavy. Je to jedna"
z nejnepříjemněších ras v Galaxii - nejsou ani tak zlí, ajko nevlídní, byrokratičtí, panovační a
bezcitní. Nehnuli by prstem ani pro vlasní babičku, kdyby ji chtěla spolknout žravá Blátotlačka
z Traalu, pokud by neměli písemný příkaz, vyhotovený s dvěma kopiemi, poslaný shora, odeslaný
zpět, vrácený k doplnění, archivovaný, ztracený, nalezený, podrobený průzkumu veřejného
mínění, znovu ztracený, tři měsíce kompostovaný a nakonec přeměněný v rašelinu na podpal.
Nejlepší způsob, jak vymáčknout z Vogona drink, je vrazit mu prst do krku, a nejlepší způsob,
jak ho rozčilit, je předhodit jeho babičku žravé Blátotlačce z Traalu.
" V žádném případě nenechte Vogona, aby vám recitoval poezii."""
" Arthur zamžikal: ""To je ale divná kniha. Jak jsme se sem tedy dostali?"""
" ""To je právě to. Dneska už je vlastně zastaralá."" Ford zasunul knihu zpět do obalu. ""Já totiž"
dělám terénní výzkum pro Nové revidované vydání. A jedna z věcí, které mám za úkol zpracovat,
"je informace o tom, že Vogoni teď zaměstnávají Dentrassijské kuchaře. Moc užitečná skulinka."""
" Arthurova tvář nabyla bolestného výrazu. ""Kdo jsou zase ti Dentrassiové?"""
" ""Bezvadní kluci. Jsou to skutečně nejlepší kuchaři a nejlepší barmani a na všechno ostatní"
kašlou. Vždycky berou stopaře, jadnak proto, že mají rádi společnost, ale hlavně vědí, že tím
naštvou Vogony. Právě tyhle věci musíš vědět, pokus jsi chudý stopař a pokoušíš se shlédnout
"divy Vesmíru za míň než třicet altairských dolarů denně. No, a to je moje práce. Dobrý, co?"""
Arthur se tvářil jako ztracenec.
" ""To je úžasné,"" řekl a zamračil se na jednu matraci."
" ""Naneštěstí jsem uvízl na Zemi mnohem déle, než jsem měl v úmyslu,"" vyprávěl Ford. ""Chtěl"
"jsem se zdržet týden, a zůstal jsem patnáct let."""
" ""Ale jak ses tam vůbec dostal?"""
" ""Jednoduše, svezl mě jeden vtipálek."""
" ""Vtipálek?"""
" ""Jo."""
" ""Jaký vtipálek?"""
Vtipálci jsou obvykle bohatí hošíci, co nemají nic na práci. Křižují vesmírem a pátrají po
"planetách, které dosud nenavázaly kontakt s jinými civilizacemi, a pak je straší."""
" ""Straší?"" Arthurovi začalo připadat, že se mu Ford schválně snaží zamotat hlavu."
" ""Jo, straší. Vyhlídnou si nějaké odlehlé místo, kde žije jen málo lidí, a pak přistanou přímo před"
nějakým nic netušícím chudákem, kterému nikdy nikdo neuvěří, poskakují před ním s praštěnými
"anténkami na hlavě legračně pípají. Dost dětinská zábava."" Ford se natáhl na matraci s rukama"
za hlavou. Tvářil se odporně samolibě.
" ""Forde,"" nedal se odbýt Arthur. ""Možná ti to bude připadat jako hloupá otázka, ale co tady"
"vlastně dělám?"""
" ""Víš přece,"" řekl Ford. ""Zachránil jsem tě ze Země."""
" ""A co se stalo se Zemí?"""
" ""Hm. Byla demolována."""
" ""Opravdu?"" V Arthurově hlase nebyla otázka."
" ""Ano. Prostě se vypařila do vesmíru."""
" ""Víš, trochu mě to mrzí."""
Ford se pro sebe zamračil. Zdálo se, že tu myšlenku převaluje v hlavě.
" ""Ano, chápu,"" řekl nakonec."
" ""On to chápe!"" Arthur skoro křičel. ""On to chápe!"""
Ford vyskočil.
" ""Dívej se na knihu!"" zasyčel naléhavě."
" ""Cože?"""
" ""NEPROPADEJ PANICE."""
" ""Já nepropadám."""
" ""Ale propadáš."""
" ""No dobře, tak propadám. A co jiného mám dělat?"""
" ""Prostě cestovat se mnou a bavit se. Galaxie za to stojí. Budeš potřebovat tuhle rybičku do"
"ucha."""
" ""Prosím?"" zeptal se Arthur a domníval se, že ze sebe vyloudil docela zdvořilý tón."
Ford mu podával skleněnou nádobku, v níž sebou zcela nepochybně mrskala malá žlutá rybka.
Arthur jen zamžikal. Toužil po něčem jednoduchém a známém, čeho by se mohl zachytit. Byl by
se cítil docela v bezpečí, kdyby tu kromě dentrassijských spoďárů, hromad matrací ze Zety
Škůrodravé a Betelgeuzana nabízejícího mu žlutou rybičku, aby si ji strčil do ucha, zahlédl
alespoň jeden malý balíček kukuřičných vloček. Ale neviděl ho. Neměl ani trochu pocit bezpečí.
Z ničeho nic na ně najednou vyrazil hlasitý rámus, jehož zdroj nedokázal identifikovat. Leknutí
mu vzalo dech. Znělo to, jako když se někdo pokouší kloktat a přitom odráží útoky smečky vlků.
" ""Pššt!"" udělal Ford. ""Poslouchej, mohlo by to být důležité."""
" ""Dů... důležité?"""
" ""To je vogonský kapitán. Hlásí něco domácím rozhlasem."""
" ""Chceš říct, že takhle mluví Vogoni?"""
" ""Poslouchej!"""
" ""Ale já vogonsky neumím!"""
" ""Nemusíš nic umět. Strč si tuhle rybku do ucha."" Ford mu bleskovým pohybem připlácl dlaň"
na ucho. Arthur pocítil lehkou nevolnost, jak mu rybka vklouzla hluboko do sluchového aparátu.
Zděšeně zalapal po dechu a pokusil se zašťourat v uchu. Pak ale vyvalil oči údivem. To, co slyšel,
se dalo přirovnat k pocitu člověka, jenž se dívá na černou siluetu dvou tváří, a najednou zjistí, že
je to vlastně obrázek bílé svíčky. Nebo když se houf barevných teček na papíru náhle složí v
číslici šest, což znamená, že váš optik vám předloží pěkně mastný účet za nové brýle.
Uvědomoval si, že to, co slyší, je stále ono chrochtavé vytí, jenže teď nějakým záhadným
způsobem nabylo podoby dokonale srozumitelné angličtiny.
Slyšel asi tohle: